Nezapomeňte také na to, že atmosférická extinkce snižuje jas hvězd v závislosti na výšce nad obzorem. Měsíc a hvězda, kterou porovnáváte, by měly být ve stejné výšce nad obzorem, jinak dojde ke zkreslení výsledků. Ideální je proto měřit v době, kdy jsou obě tělesa nejblíže obzoru, nebo naopak nejvýše na obloze. Pro přesné srovnání je vhodné použít referenční hvězdy s známým jasem, jako jsou hvězdy ze souhvězdí Orionu, a ty pak porovnat s Měsícem.

Zdánlivá magnituda je logaritmická škála, kde nižší číslo znamená vyšší jasnost. Nejjasnější hvězda na noční obloze, Sirius, má hodnotu asi -1,46. Slunce má -26,7, ale to je extrém. Důležité je, že rozdíl o 5 magnitud znamená stonásobný rozdíl v jasu. Pokud tedy porovnáváte hvězdy, mějte na paměti, že hvězda s magnitudou 1 není dvakrát jasnější než hvězda s magnitudou 2, ale přibližně 2,5krát.

Při výběru montáže si všímejte také jemného chodu aretací. U azimutální montáže by měl pohyb ve vertikální ose probíhat plynule, bez cukání. U paralaktické montáže je klíčová přesnost nastavení osy rektascenze a deklinace. Před prvním použitím si přečtěte návod a zkuste polar alignment (nastavení na pól) – je to proces, který trvá 10 minut, ale bez něj nebude sledování objektů vůbec smysluplné. Většina pokročilých montáží má elektronický polar finder, ale i ten vyžaduje správné nastavení zeměpisné šířky a směru na sever.

Velká část uživatelů dělá chybu, že spoléhá na automatické vyhledávání objektů přes GPS a kompas. Tyto funkce jsou sice pohodlné, ale v praxi často selhávají, zvláště pokud telefon nemá dostatečně kalibrovaný senzor nebo pokud se nacházíte v blízkosti kovových předmětů. Než vyrazíte na pozorování, udělejte si doma kalibraci senzoru podle návodu v aplikaci – typicky jde o osmičkový pohyb telefonem ve vzduchu. Bez této kalibrace se vám může stát, že aplikace ukáže objekt mimo skutečnou polohu, a vy pak bezradně zíráte do prázdna.

Nezapomeňte ani na mlhoviny. Nejjasnější je Velká mlhovina v Orionu, která je viditelná pouhým okem jako slabá skvrna pod pásem Oriona. Binokulár vám ukáže její jemnou strukturu a náznak barev – šedozelenou a namodralou. Abyste ji našli, hledejte tři hvězdy v řadě (pás Oriona) a pak tři menší pod nimi. Přesně mezi nimi leží mlhovina. Podobně můžete zkusit i Andromedu – galaxii, která je od nás vzdálená přes 2 miliony světelných let. V binokuláru vypadá jako protáhlá mlhavá skvrna, větší než měsíční kotouč.

Když se řekne magnituda, většina lidí si představí číslo na stupnici jasnosti. Jenže toto číslo je zdánlivá jasnost, tedy to, jak hvězdu vidíme ze Země. Skutečná zářivost hvězdy, tedy její absolutní magnituda, se může diametrálně lišit. Než rekonstrukce koupelny krok za krokemčnete pozorovat oblohu, pochopte rozdíl mezi těmito dvěma hodnotami, jinak vás výsledky hvězdářských aplikací nebo atlasů spolehlivě zmást.

Když si do telefonu instalujete astronomickou aplikaci, většina z nás sáhne po první mapě hvězdné oblohy, která se objeví v nabídce. To je ale častý omyl, který vás připraví o to nejdůležitější – o skutečnou použitelnost při nočním pozorování. Než aplikaci nainstalujete, zamyslete se nad tím, co od ní vlastně potřebujete. Chcete jen identifikovat jasné hvězdy, nebo plánujete pozorování deep-sky objektů? Podle toho se odvíjí vše ostatní, a pokud to přeskočíte, skončíte s aplikací, která vás bude akorát zdržovat.

Typickou chybou je volba azimutální montáže pro astrofotografii. I když máte motorické pohony, alt-az systém kompenzuje rotaci pole – při delší expozici se hvězdy na okrajích snímku rozmažou. Řešení je buď investice do paralaktiky, nebo použití reduktoru pole (field derotator). Před nákupem si proto rozmyslete, zda budete pouze koukat okem, nebo fotit. Pokud fotíte, paralaktika je nezbytná – i za cenu vyšší hmotnosti a složitějšího nastavení.

Dále zkontrolujte ostření a dioptrickou korekci. Kvalitní binokulár by měl mít plynulý chod zaostřovacího kolečka, bez vůlí a skoků. Dioptrická korekce na jednom z okulárů umožní vyrovnat rozdíly mezi vašima očima – ne každý má stejně ostré vidění. Při testu v obchodě zaostřete na vzdálený objekt pravým okem, poté zavřete pravé oko a zaostřete levým okem pomocí dioptrické korekce. Teprve poté vyzkoušejte společné ostření. Pokud nemůžete dosáhnout ostrého obrazu bez toho, abyste šilhaly, je lepší přístroj vrátit.

Pokud chcete porovnat jas hvězd a Měsíce prakticky, neobejdete se bez fotometru nebo alespoň digitální zrcadlovky, která umí měřit expozici. Vezměte si fotoaparát s manuálním režimem a nastavte clonu a ISO tak, aby byl snímek Měsíce správně exponovaný. Poté vyfoťte hvězdu, kterou chcete porovnat, a změřte její jas na snímku pomocí softwaru pro zpracování obrazu. Důležité je, abyste oba snímky pořídili za stejných podmínek, tedy se stejným nastavením citlivosti a času expozice.