Prevence je vždy levnější než řešení následků. Pravidelná kontrola, která trvá hodinu, vás může uchránit od nepříjemného zápachu byt v paneláku domě, ale i od rekonstrukce střechy. Pokud si nejste jistí stavem svého komína, začněte tím, že si projdete všechny dostupné informace o jeho stavbě a stáří. V každém případě platí, že čím dříve problém odhalíte, tím menší škody napáchá. A jedno pravidlo platí vždy: pokud se vám cokoli nezdá, neváhejte a jednejte.

Samotná stavba ohniště je klíčová. Vytvořte malou hromádku z třísek a jemných suchých větviček – to je základ, který musí chytit rychle. Kolem něj postavte pyramidu z tenkých klacíků, pak přidejte silnější dříví, ale vždy s mezerami pro vzduch. Pokud nedáte prostor kyslíku, oheň se udusí a vznikne spousta kouře. Častá chyba je naskládat dřevo na sebe tak natěsno, že plamen nemá kudy dýchat.

Samotná kontrola je přitom relativně jednoduchá. Vyplatí se mít doma zrcátko a baterku, kterými prosvítíte komínovou vložku ze spodní strany. Pokud vidíte na stěnách lesklou černou vrstvu, která připomíná asfalt, jedná se o dehet. Naopak suché, sypké saze nejsou tak nebezpečné, ale i tak je nutné je odstranit. Pro tyto účely existují speciální kartáče, které se dají připevnit na tyč, a případně i chemické prostředky na odstraňování sazí, které se přidávají do ohně. Ale pozor – tyto prostředky nenahrazují mechanické čištění, pouze usnadňují rozrušení usazenin.

Základním pravidlem je, že suchá kůra musí být opravdu suchá, ne jen na pohled. Ideální je kůra z větví, In case you have just about any issues about exactly where along with how you can make use of rekonstrukce koupelny krok za Krokem, you can call us in our webpage. které několik měsíců ležely pod střechou nebo na suchém místě s průvanem. Pokud máte jen čerstvě nařezané dřevo, odkorněte ho a nechte kůru doschnout alespoň dva týdny na radiátoru nebo na slunci. Pozor na kůru z jehličnanů – obsahuje hodně pryskyřice, která může prskat a v extrémním případě zapálit okolní materiál. Pro podpal ji proto používejte jen venku a v bezpečné vzdálenosti od hořlavin.

Prvním a nejspolehlivějším příznakem jsou viditelné trhliny na povrchu šamotových desek. Malé prasklinky do šířky dvou milimetrů nemusí být na závadu, protože šamot pracuje s tepelnou roztažností. Horší situace nastává, když se trhliny rozšiřují, propojují se do větších celků nebo se začnou drolit hrany. Dalším varovným signálem je změna barvy šamotu – pokud některá místa ztmavnou až do hněda nebo se na nich objeví lesklé skvrny, znamená to, že materiál ztrácí pojivo a začíná se rozpadat. Pozor také na spáry mezi deskami, které se mohou vytlouct a vypadávat z nich suchá malta.

Až budete příště kupovat dřevo, ptejte se přímo na druh a na délku sušení. Nikdy nekupujte dřevo, které je nasekané a hned druhé den nabízené k topení. Dřevo nechte projít minimálně jednu topnou sezonu, nejlépe dvě, a vždy mějte úložné prostory v malém bytě zásobě dvě různé velikosti polen – menší na rozhořívání a větší na udržení ohně. Správná volba dřeva znamená nejen teplo, ale také čistší vzduch, méně popela a delší životnost vašich kamen.

Základním rozdílem mezi dřevinami je jejich hustota. Tvrdé dřevo jako dub, buk nebo habr má vyšší hmotnost na metr krychlový, a proto poskytuje více tepla a hoří déle. Měkčí dřevo, třeba smrk nebo borovice, hoří rychleji, ale zase se snadněji rozdělá a dá se použít na podpal. Pokud tedy topíte v domě celoročně, sáhněte po tvrdém dřevě – získáte stabilní žár a méně časté přikládání. Naopak do krbu nebo na rychlé přitopení se hodí měkké dřevo.

jak zařídit malou kuchyni na to: sestavte pyramidu, ne hromadu Nejčastější chybou začátečníků je nasypat třísky na hromadu a zapálit je bez ohledu na proudění vzduchu. Oheň potřebuje kyslík, proto stavte podpal volně, ideálně do tvaru pyramidy nebo studny. Na dno položte dvě větší třísky paralelně, na ně kolmo další dvě a tak pokračujte, dokud nevznikne nízká hromádka. Mezi třískami nechte mezery 1–2 centimetry, aby vzduch cirkuloval. Do středu vložte suchou kůru stočenou do ruličky – ta hoří nejdéle a spolehlivě podpálí okolní třísky.

Při výběru konkrétního druhu si pomozte podle účelu. Dub je jedničkou – má vysokou výhřevnost a hoří rovnoměrně, ale potřebuje delší sušení, klidně dva a více let. Buk je podobný, ale schnutí zvládne o něco rychleji. Habr je naopak nejhustší a hoří nejdéle, ale je méně dostupný. Bříza dává pěkný plamen a rychle schne, ale hoří kratší dobu – skvěle se hodí na přitápění. Jasan je méně známý, ale výborný – hoří i mírně vlhký a málo prská.

Výběr palivového dřeva není jen o tom, co zrovna leží v lese. Různé druhy mají různou výhřevnost, jinak hoří a také se liší množstvím popela nebo kouře. Pokud chcete z kamen vytáhnout maximum tepla a vyhnout se zbytečným problémům, vyplatí se vědět, do čeho jdete. Než začnete topit, zaměřte se na tvrdost dřeva, obsah vlhkosti a také na to, jak dlouho jste dřevo nechali vyschnout – to dělá v praxi největší rozdíl.